Recenze: Firewatch

19. února 2018 v 18:00 | Jakub Šlampa |  Recenze
Zahráli jsme si hru Firewatch. Jak tato hra obstála v naší recenzi?


Hra Firewatch od studia Campo Santo mě zaujala už od samotného začátku, kdy se o ní začalo poprvé hovořit. Své místo měla i na výstavě E3 v roce 2016, kde se jí taktéž povedlo spousty lidí zaujmout svou kreslenou grafikou a vlastně i samotným tématem. Povedlo se Campo Santo využít obrovského potenciálu, který hra bezpochyby má, nebo se to nepovedlo úplně podle představ? Na hru, která vyšla 9. února 2016 pro PC, XONE a PS4 se nyní pojďme podívat v naší recenzi.

Před problémy neutečeš

Píše se rok 1968 a my se ujímáme role Henryho, chlápka středního věku, kterému se doslova začíná celý život bourat jako domeček z karet. Jeho životní láska Julia onemocní Alzheimerovou chorobou a jejich společný život už není plný energie a romantického vztahu, jak tomu bylo doposud. Společné plány na založení rodiny jsou pryč a Juliina nemoc se dostává do takového stádia, že už občas není ani schopná Henryho poznat.

Jednoho dne Henry narazí na nabídku hlídače ve wyomingských lesích. Situace doma je hodně špatná a vidina samoty v rozpálených prázdninových měsících kdesi uprostřed ničeho, je mnohem lákavější než pohled na nemocnou manželku. Henry proto nabídku práce přijímá a vydává se na hlavní stanoviště pozorovatelů. Po třídenní túře se dostáváme na pozorovatelnu Two Forks, která se stává naším domovem po dalších 79 dní. Naším hlavním úkolem je zajistit ochranu lesa před ničivými požáry, které v těchto měsících mohou být naprosto devastující.

Nenajde se snad nic, co by mohlo narušit úžasnou atmosféru klidných amerických lesů a romantické výhledy při západu slunce na rozlehlý kaňon. Příběh dostává nečekané obrátky ve chvíli, kdy se v lesích objeví tajemný muž, po jehož zjevení dojde ke vloupání do naší pozorovatelny. Začínají se dít velmi podivné věci a pohodová atmosféra se začíná měnit spíše v hororovou.

Jen mapa a kompas

Nacházíme se uprostřed hlubokého lesa, takže moderní vymoženosti tu asi těžko najdeme, proto se musíme spoléhat pouze sami na sebe a naše dovednosti. Naštěstí Henry umí celkem hbitě skákat po skalách a používat horolezecké vybavení, které často používá při slaňování.

Během příběhu se musíme často přesunovat na několik míst. Ačkoliv jsme v otevřeném světě a máme naprostou volnost pohybu, tak přeci jen je potřeba držet se pouze na stezkách a do cíle se dostat pouze po "předepsané" cestě. Mnohdy jsem nedokázal pochopit, že Henry nedokáže přeskočit malý kámen, i když se dokáže v pohodě vyšplhat na skálu.

Zajímavou vychytávkou je absence minimapy, HUD a nebo nějakých jiných navigačních systémů, které by ukazovaly cestu k cíli. Abychom se mohli dostal na určité místo, je potřeba využít práce s mapou a kompasem a orientovat se podle směrových ukazatelů. Pro lepší orientaci jsou po mapě rozmístěné bedny pro ostatní pozorovatele. Funguje to tak, že po zadání jednoduchého kódu si můžeme vypůjčit potřebné vybavení a v neposlední řadě aktualizovat naši mapu podle té, která je v bedně.


Přítel na telefonu

Ani s tou samotou to není zas tak strašné, jak se zprvu může zdát. Hned ze začátku se dáme do kontaktu s Delilah, která v parku funguje jako dispečerka a stejně tak jako my, tak i ona na toto místo utíká před svou minulostí. Prakticky po celou dobu hraní jsme s Delilah v kontaktu přes naší vysílačku a díky odpovědí, kterými může Henry reagovat, se pak odvíjí společný vztah mezi Henrym a Delilah. Postupem času se můžeme sami rozhodnout, jestli se s ní podělíme o Henryho problémech nebo si je raději necháme pro sebe. Možnost svobodného rozhodovaní je bezpochyby parádní funkcí, která hře dodává určité kouzlo. Alespoň na chvíli se můžeme cítit, že máme svůj osud pouze ve svých rukách.

Parádně vymyšlená je i "mezera" mezi přechody po mapě. Abychom se nenudili, má pro nás Delilah vždy nachystané nějaké téma, o kterém se s námi chce bavit. Ne vždy ale takový rozhovor přijde vhod. Třeba tehdy, když se musíme dívat do mapy, abychom nezabloudili, přičemž Delilah pořád vykládá a netrpělivě čeká na naší reakci. Pokud zrovna nemáme na drátě neodbytnou dispečerku, můžeme se zaposlouchat do pohodové hudby, která dokresluje příjemnou atmosféru.

Suma sumárum

S klidným srdcem můžu říct, že Firewatch plně naplnilo mé očekávání a tvůrcům se dokonale povedlo využít obrovského potencionálu, který hra už od samotného začátku má. Je pravda, že se ve hře pár bugů najde, ale naštěstí to jsou jen takové malé chybičky, které se ještě dají přehlédnout.
Firewatch nemá oficiální český překlad, nicméně se dá sehnat kvalitní fanouškovský překlad.

Konečné hodnocení
+ emotivní příběh
+ pěkná kreslená grafika
+ hudba perfketně zapadá
- absence oficiálního překladu
- drobné chybičky
Udělená známka
4.8/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama